Skip to main content

monitorování a léčba

hlavních světových chronických onemocnění

monitorování a léčba

hlavních světových chronických onemocnění

Informace o zdraví

Kardiovaskulární onemocnění- Respirační onemocnění - Horečka

Zde je shrnut seznam různých často kladených otázek. Máte-li další dotazy, neváhejte nás kontaktovat.

Kardiovaskulární onemocnění

Cardiovaskulární onemocnění (CVD) je třída chorob, která zahrnují srdce nebo krevní cévy. Kardiovaskulární onemocnění zahrnuje onemocnění koronární arterie (CAD), jako je angina a infarkt myokardu. Jiné CVD zahrnují mrtvici, srdeční selhání, hypertenzní srdeční onemocnění, revmatické srdeční onemocnění, kardiomyopatii, srdeční arytmii, vrozené srdeční onemocnění, chlopňové onemocnění srdce, karditidu, aneuryzma aorty a mnoho dalších.
Co je vysoký krevní tlak?
Krevní tlak je síla působící v tepnách, když srdce bije (systolický tlak) a když je srdce v klidovém stavu (diastolický tlak). Měří se v milimetrech rtuti (mmHg). Vysoký krevní tlak (též hypertenze) se u dospělého člověka definuje jako krevní tlak vyšší nebo rovný 140 mmHg u systolického tlaku nebo vyšší nebo rovný 90 mmHg u diastolického tlaku.

Vysoký krevní tlak přímo zvyšuje riziko koronárních srdečních onemocnění (která mohou vést k srdečním příhodám) a infarktu, zvláště v součinnosti s dalšími rizikovými faktory.

Vysoký krevní tlak mohou mít děti i dospělí, ale nejčastěji se vyskytuje u osob starších 35 let. Velmi častý je mezi africkými Američany, osobami středního věku a staršími osobami, obézními lidmi, alkoholiky a ženami, které používají hormonální antikoncepci. Může se dědit v rodinách, ale mnoho lidí s výraznou rodinnou anamnézou vysokého krevního tlaku jím nikdy nemusí trpět. Lidé, kteří mají diabetes mellitus, dnu či onemocnění ledvin, mohou mít též výraznější sklony k vysokému krevnímu tlaku.

Jaké jsou příznaky vysokého krevního tlaku?
Vysoký krevní tlak se někdy nazývá tichý zabiják, protože se obvykle nevyznačuje žádnými varováními či příznaky. Mnozí lidé ani neví, že mají vysoký krevní tlak. Právě proto je důležité si nechat krevní tlak pravidelně měřit.

Co způsobuje vysoký krevní tlak?
Zatímco příčiny vysokého krevního tlaku jsou u většiny lidí nejasné, může k hypertenzi přispívat celá řada podmínek: například nedostatečná nebo žádná fyzická aktivita, nevhodné stravovací návyky, obezita, stáří a genetické faktory.

Co je systolický a diastolický krevní tlak?
Hodnota krevního tlaku se měří v milimetrech rtuti (mmHg) a zapisuje se jako systolický tlak, tj. síla, kterou krev působí na stěny tepen v okamžiku srdečního tepu, na diastolický tlak, tedy tlak krve mezi srdečními tepy. Krevní tlak může být například zapsán jako 120/80 mmHg, nebo 120 na 80. Systolický tlak činí 120 a diastolický tlak činí 80.

Co je normální krevní tlak?
Spojený národní výbor pro prevenci, detekci, vyhodnocování a léčení vysokého krevního tlaku rozděluje hodnoty krevního tlaku do několika kategorií:
  • "Normální" krevní tlak – systolický tlak je nižší než 120 a diastolický tlak je nižší než 80 mmHg
  • "Prehypertenze" - systolický tlak v intervalu 120–139 nebo diastolický tlak 80–89 mmHg
  • "Fáze 1 hypertenze " - systolický krevní tlak v intervalu 140–159 nebo diastolický tlak 90–99 mmHg či vyšší.
  • "Fáze 2 hypertenze" - systolický tlak 160 nebo více nebo diastolický tlak 100 nebo více.
Jaké zdravotní problémy souvisí s vysokým krevním tlakem?
S vysokým krevním tlakem souvisí několik potenciálně nebezpečných zdravotních stavů, včetně následujících:
  • Ateroskleróza: onemocnění tepen způsobené usazováním plaku neboli tukových nánosů na vnitřních stěnách cév. Hypertenze přispívá k usazování těchto nánosů tím, že na stěny cév působí větší námahou a silou
  • Srdeční choroby: srdeční selhání (srdce nedokáže adekvátně čerpat krev), ischemická choroba srdeční (do srdeční tkáně se nedostává dostatečné množství krve), a hypertenzní hypertrofická kardiomyopatie (zvětšené srdce) – všechny tyto choroby jsou spojeny s vysokým krevním tlakem.
  • Choroby ledvin: Hypertenze může způsobit poškození krevních cév a filtrů v ledvinách, což může vést k tomu, že ledviny nedokáží řádně vylučovat odpadní látky.
  • Infarkt: Hypertenze může vést k infarktu, buď tím, že přispívá k procesu aterosklerózy (která může vést k zablokování cév a/nebo tvorbě sraženin), případně tím, že oslabuje stěny krevních cév a způsobuje jejich protržení.
  • Oční choroby: Hypertenze může poškodit velmi malé krevní cévky v sítnici.
Jak poznám, že mám vysoký krevní tlak?
Vysoký krevní tlak často nemá žádné příznaky, takže jej obvykle nijak nepocítíte. Z tohoto důvodu bývá obvykle vysoký krevní tlak diagnostikován lékařem v rámci preventivní prohlídky. Tato skutečnost je zvláště důležitá, pokud máte blízké příbuzné, kteří hypertenzí trpí, nebo pokud se u vás vyskytují rizikové faktory.

Pokud je váš krevní tlak mimořádně vysoký, můžete mít neobvykle silné bolesti hlavy, bolesti v zádech a může dojít k selhání srdce (obtíže s dýcháním a špatná tolerance fyzické námahy). Pokud u sebe rozpoznáváte tyto příznaky, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.

Doporučované hladiny krevního tlaku:

Blood Pressure Category Systolic (mmHG)   Diastolic (mmHG)
Optimal < 120 and < 80
Normal 120-129 or 80-84
High-normal 130-139 or 85-89
Grade 1 Hypertension (mild) 140-159 or 90-99
Grade 2 Hypertension (moderate) 160-179 or 100-109
Grade 3 Hypertension 180 or higher or 100 or higher

Jak vysoký krevní tlak vzniká?
Vaše srdce pumpuje krev skrz srdeční tepny. Velké tepny, které vycházejí z všeho srdce, se zužují do menších tepen, které se označují jako arterioly. Arterioly se dále zužují do menších cév zvaných kapiláry, které dodávají kyslík a živiny všem orgánům v našem těle. Krev se poté vrací do srdce zpět žilami.

Některé nervové impulsy mohou způsobit, že se vaše tepny rozšíří nebo stáhnou. Pokud jsou cévy rozšířené, může jimi krev protékat snadno. Pokud jsou zúžené, je pro krev průtok obtížnější a tlak uvnitř těchto cév se zvyšuje. Poté může vzniknout vysoký krevní tlak. Když k tomu dojde, bude vaše srdce vystaveno nadměrné zátěži a mohou se poškodit stěny krevních cév. Změny v cévách, které dodávají krev do ledvin a mozku, mohou tyto orgány i poškodit.

Vaše srdce, mozek a ledviny mohou snášet zvýšený tlak i po dlouhou dobu. Právě proto můžete žít s vysokým krevním tlakem po mnoho let, aniž byste pocítili jakékoli příznaky nebo nežádoucí účinky. Ale to neznamená, že vám vysoký krevní tlak neubližuje. Vysoký krevní tlak představuje hlavní rizikový faktor infarktu, srdečních příhod, selhání srdce a selhání ledvin.

Co dělá vysoký krevní tlak vašemu tělu?
Vysoký krevní tlak znamená větší zátěž pro srdce i tepny. Vaše srdce musí pumpovat silněji a tepny přenášejí krev, která se pohybuje pod vyšším tlakem. Pokud vysoký krevní tlak přetrvává po delší dobu, vaše srdce a tepny nemusí fungovat tak, jak by měly. I jiné orgány mohou být postiženy. Existuje vyšší riziko infarktu, městnavého srdečního selhání, selhání ledvin a srdeční příhody. Když se vysoký krevní tlak kombinuje s obezitou, kouřením, vysokým cholesterolem v krvi či s cukrovkou, zvyšuje se riziko srdeční příhody či infarktu až několikanásobně.

A co nízký krevní tlak?
V určitých mezích platí, že čím nižší hodnotu krevního tlaku máte, tím lépe. U většiny lidí není krevní tlak tak nízký, aby měl nějaké příznaky, například motání hlavy či omdlévání. U některých stavů způsobených chorobami je však možné, aby byl krevní tlak příliš nízký. Příklady:
  • Určité nervové či endokrinní poruchy
  • Delší pobývání na lůžku
  • Snížení objemu krve v důsledku závažného krvácení (hemoragie) či dehydratace

Krevní tlak nižší než 120/80 mmHg se obecně považuje za ideální. Vyšší krevní tlak než tento uvedený znamená zvýšení rizika vzniku kardiovaskulárních chorob. Pokud máte neobvykle nízký krevní tlak, nechte si jej vyšetřit.

Co můžete udělat pro snížení rizika?
Existuje několik věcí, které můžete udělat, chcete-li si udržet krevní tlak ve zdravém rozmezí:
  • Nechte si pravidelně měřit krevní tlak.
  • Jezte zdravě.
  • Udržujte si nízkou hmotnost.
  • Věnujte se fyzické aktivitě.
  • Omezte požívání alkoholu.
  • Nekuřte
  • Předcházejte vzniku cukrovky nebo ji nenechte neléčenou.
Je nízký krevní tlak důvodem k obavám?
Na rozdíl od vysokého krevního tlaku nemusí být nízký krevní tlak okamžitým důvodem znepokojení, pokud se ovšem neobjevují příznaky nízkého tlaku. Diagnóza nízkého krevního tlaku je do velké míry závislá na přítomnosti známých příznaků nízkého krevního tlaku. Do té doby lékaři obvykle považují nízké hodnoty krevního tlaku za normální. Je to proto, že někteří lidé mají hodnoty krevního tlaku o něco nižší než jiní, ale přesto jsou zdraví.

Pokud však určité osobě, která má obvykle vyšší hodnoty krevního tlaku, náhle krevní tlak klesne, byť se neprojevují žádné příznaky, je vhodné, aby lékaři takovou osobu podrobili sledování. V této fázi nemusí být nutné provádět nějakou léčbu. Obecně panuje souhlas, že hodnoty krevního tlaku 90/60 mmHg představují nízký krevní tlak. Jde však pouze o čísla, která nijak nepotvrzují hypotenzi, pokud se neprojevují další příznaky. Nízký krevní tlak představuje problém pouze tehdy, když je doprovázen příznaky nízkého krevního tlaku. Schéma nízkého krevního tlaku ukazuje určité různé příznaky obecně spojené s poklesem hodnot krevního tlaku.

Co obecně způsobuje nízký krevní tlak?
Příčiny nízkého krevního tlaku jsou různé. U některých léků používaných při chirurgických zákrocích, například anestetik, je známo, že mohou nízký krevní tlak vyvolat. K faktorům patří i ztráta krve během chirurgického zákroku nebo úrazu. I ta může vést k nízkému krevnímu tlaku. Některé léky proti vysokému krevnímu tlaku mohou také mít jako vedlejší účinek vznik nízkého krevního tlaku. Zejména je třeba upozornit na diuretika. Pokud se tyto konkrétní léky zneužívají, mohou vést k poklesu krevního tlaku na nebezpečně nízkou úroveň.

Je známo, že léčení vyššího systolického krevního tlaku může vést k prudkému poklesu diastolického krevního tlaku, především u starších osob. Tento pokles může být až nebezpečně nízký a může způsobit úmrtí pacienta. Pokles diastolického krevního tlaku je přímým důsledkem pokusu o snížení vyššího systolického krevního tlaku. Další podmínky a choroby, které mohou způsobit pokles krevního tlaku, představuje cukrovka, omdlévání a dehydratace. Některé ženy mívají nízký krevní tlak za teplého počasí, případně když se snaží hubnout úpravou jídelníčku.

Jak důležité je monitorování krevního tlaku doma? Co je tzv. "Efekt bílého pláště"?
V předchozích letech většina lidé spoléhala na měření tlaku v ordinaci lékaře. To znamená, že lidé pravidelně navštěvovali nemocnici, kliniku či ordinaci svého lékaře, aby jim mohl změřit tlak. Dnes, s pokrokem technologií, si mohou lidé sami zakoupit domácí monitory krevního tlaku a měřit si tlak doma.

Tento nový vývoj je ve světě krevního tlaku mimořádně důležitý. Lékaři tuto skutečnost uznávají a tento vývoj podporují. Je prokázáno, že domácí monitorování krevního tlaku pomáhá lékařům zvládat vysoký krevní tlak u pacientů mnohem snadněji a s velmi účinnými výsledky. Domácí monitorování také pomáhá řešit běžný problém, tzv. syndrom bílého pláště. Ten spočívá v tom, že z důvodu úzkosti a strachu z ordinace lékaře bývají v ní měřené hodnoty krevního tlaku vyšší. Další výhodou domácího monitorování je možnost snadno detekovat ranní hypertenzi, která se objevuje příliš brzo ráno na to, by ji mohl detekovat lékař. Pro to je však nutný speciální monitor vybavený příslušnou technologií.

Jaký typ monitoru – na paži, nebo zápěstí?
Oba typy nabízejí přesné a spolehlivé měření. Monitory měřící na paži se používají obvyklým způsobem a jsou ideální pro domácí použití, zatímco zápěstní monitory jsou menší a mohou být praktičtější například při cestování.

SpO2 & Heart rate

The World Health Organization (WHO) and the International Association of Cardiologists emphasize that regular measurement of heart rate is especially recommended for adults over 50 years as a preventive action to aid in early detection of cardiovascular disease or aggravation of the existing disease. A home-use pulse oximeter can serve as valid instruments for the assessment of heart rate in healthy adults.
Which conditions affect the Oxygen Saturation?
Blood disorders, circulatory problems, and lung issues may negatively affect your blood oxygen saturation level, as they may prevent you from adequately absorbing or transporting oxygen. Examples of conditions that can affect your O2 saturation level include:
  • Chronic obstructive pulmonary disease (COPD), including emphysema and chronic bronchitis
  • Asthma
  • Collapsed lung (pneumothorax)
  • Anemia
  • Heart disease (In relate to BPM, ex: PARR function)
  • Pulmonary embolism
  • Congenital heart defects
How to measure Blood Oxygen?
The most common method of measuring oxygen saturation is pulse oximetry. It is an easy, painless, non-invasive method wherein a probe is placed on the fingertip or earlobe to measure the oxygen saturation indirectly.
Why measure SpO2?
Measurement of oxygen saturation is particularly important for patients with health conditions that can reduce the level of oxygen in the blood. These conditions include chronic obstructive pulmonary disease (COPD), asthma, pneumonia, lung cancer, anemia, heart failure, heart attack, and other cardiopulmonary disorders. For adults, the normal range of SpO2 is 95 – 100%. A value lower than 90% is considered low oxygen saturation, which requires external oxygen supplementation.
What happens when oxygen saturation is low?
The most common symptoms of hypoxemia include headache, rapid heart rate, coughing, shortness of breath, wheezing, confusion, and blueness of the skin and mucus membranes (cyanosis). A drop in oxygen saturation below the critical level should be treated with oxygen supplementation. Depending on the severity of the condition, a physician can prescribe supplemental oxygen, which has the most direct effect on the oxygen saturation level. Under clinical use, technical mishaps such as circuit disconnection, airway dislodgement or obstruction, or inadequate oxygen administration were identified sooner and providers could respond before adverse events occurred.
How to improve blood oxygen levels?
Eating a healthy and balanced diet can also help improve blood oxygen saturation. Since iron deficiency is one of the major causes of low oxygen saturation, eating foods that are rich in iron, such as meat, fish, kidney beans, lentils, and cashew nuts, can be helpful.

Diabetes

Diabetes mellitus (DM), commonly known as diabetes, is a group of metabolic disorders characterized by high blood sugar levels over a prolonged period. Symptoms of high blood sugar include frequent urination, increased thirst, and increased hunger. If left untreated, diabetes can cause many complications. Acute complications can include diabetic ketoacidosis, hyperosmolar hyperglycemic state, or death. Serious long-term complications include cardiovascular disease, stroke, chronic kidney disease, foot ulcers, and damage to the eyes.
What is Diabetes?
Diabetes is a disease that occurs when your blood glucose, also called blood sugar, is too high. Blood glucose is your main source of energy and comes from the food you eat. Insulin, a hormone made by the pancreas, helps glucose from food get into your cells to be used for energy. Sometimes your body doesn’t make enough - or any - insulin or doesn’t use insulin well. Glucose then stays in your blood and doesn’t reach your cells.

Over time, having too much glucose in your blood can cause health problems. Although diabetes has no cure, you can take steps to manage your diabetes and stay healthy. Sometimes people call diabetes a touch of sugar or borderline diabetes. These terms suggest that someone doesn’t really have diabetes or has a less serious case, but every case of diabetes is serious.

What are the symptoms of diabetes?
Symptoms of diabetes include:
  • increased thirst and urination
  • increased hunger
  • fatigue
  • blurred vision
  • numbness or tingling in the feet or hands
  • sores that do not heal
  • unexplained weight loss
Symptoms of type 1 diabetes can start quickly, in a matter of weeks. Symptoms of type 2 diabetes often develop slowly - over the course of several years - and can be so mild that you might not even notice them. Many people with type 2 diabetes have no symptoms. Some people do not find out they have the disease until they have diabetes-related health problems, such as blurred vision or heart trouble.

What are the different types of diabetes?
The most common types of diabetes are type 1, type 2, and gestational diabetes.

Type 1 diabetes - If you have type 1 diabetes, your body does not make insulin. Your immune system attacks and destroys the cells in your pancreas that make insulin. Type 1 diabetes is usually diagnosed in children and young adults, although it can appear at any age. People with type 1 diabetes need to take insulin every day to stay alive.

Type 2 diabetes - If you have type 2 diabetes, your body does not make or use insulin well. You can develop type 2 diabetes at any age, even during childhood. However, this type of diabetes occurs most often in middle-aged and older people. Type 2 is the most common type of diabetes.

Gestational diabetes - Gestational diabetes develops in some women when they are pregnant. Most of the time, this type of diabetes goes away after the baby is born. However, if you’ve had gestational diabetes, you have a greater chance of developing type 2 diabetes later in life. Sometimes diabetes diagnosed during pregnancy is actually type 2 diabetes.

Other types of diabetes - Less common types include monogenic diabetes, which is an inherited form of diabetes, and cystic fibrosis-related diabetes.

What causes type 1 diabetes?
Type 1 diabetes occurs when your immune system, the body’s system for fighting infection, attacks and destroys the insulin-producing beta cells of the pancreas. Scientists think type 1 diabetes is caused by genes and environmental factors, such as viruses, that might trigger the disease. Studies such as TrialNet are working to pinpoint causes of type 1 diabetes and possible ways to prevent or slow the disease.

What causes type 2 diabetes?
Type 2 diabetes - the most common form of diabetes - is caused by several factors, including lifestyle factors and genes.

Overweight, obesity, and physical inactivity - You are more likely to develop type 2 diabetes if you are not physically active and are overweight or obese. Extra weight sometimes causes insulin resistance and is common in people with type 2 diabetes. The location of body fat also makes a difference. Extra belly fat is linked to insulin resistance, type 2 diabetes, and heart and blood vessel disease. To see if your weight puts you at risk for type 2 diabetes, check out these Body Mass Index (BMI) charts.

Insulin resistance - Type 2 diabetes usually begins with insulin resistance, a condition in which muscle, liver, and fat cells do not use insulin well. As a result, your body needs more insulin to help glucose enter cells. At first, the pancreas makes more insulin to keep up with the added demand. Over time, the pancreas can’t make enough insulin, and blood glucose levels rise.

Who is more likely to develop type 2 diabetes?
You are more likely to develop type 2 diabetes if you are age 45 or older, have a family history of diabetes, or are overweight. Physical inactivity, race, and certain health problems such as high blood pressure also affect your chance of developing type 2 diabetes. You are also more likely to develop type 2 diabetes if you have prediabetes or had gestational diabetes when you were pregnant. Learn more about risk factors for type 2 diabetes.

What health problems can people with diabetes develop?
Over time, high blood glucose leads to problems such as:
  • heart disease
  • stroke
  • kidney disease
  • eye problems
  • dental disease
  • nerve damage
  • foot problems


Teplota

Horečka je jedním z obranných mechanismů těla. Když se bakterie nebo viry dostanou do vašeho těla a způsobí jeho selhání, tělo pokračuje v obraně a váš imunitní systém je aktivován. Když se to stane, centrální nerv v mozku umožňuje, aby teplo generované uvnitř těla bylo odvíjeno od obvykle konstantní úrovně. Tato vyšší teplota zvyšuje metabolismus a zabraňuje nárůstu patogenních agens.
Co je "normální teplota"?
"Normální teplota" obvykle činí asi 37 °C (98,6 °F). Normální teplotu však nemá každý stejnou. Teplota se může lišit s věkem a dokonce i v průběhu dne. Obvykle je nejnižší ráno, nejvyšší odpoledne a o něco nižší večer.

Proč měřit tělesnou teplotu?
Měření tělesné teploty je ze zdravotního hlediska velmi důležité. Důvodem je, že celá řada chorob je spojena s charakteristickými změnami tělesné teploty. Podobně je možné měřením tělesné teploty monitorovat průběh určitých chorob a lékař může na jeho základě vyhodnocovat účinnost zahájené léčby. Horečka představuje reakci na stimuly specifické choroby. Teplota určená centrem pro řízení teploty bývá různá, záleží na míře obrany těla proti chorobnému procesu. Horečka představuje nejčastější podobu patologického (tj. souvisejícího s nemocí) zvýšení tělesné teploty.

Jak přesná jsou měření teploměru?
V zásadě je třeba rozlišovat mezi technickou přesností vlastního teploměru a klinickou přesností způsobu měření tělesné teploty. První faktor se určuje za ideálních podmínek a zaručuje kvalitu přístroje s ohledem na relevantní technické normy. Přesnost +/- 0,1 °C lze považovat u teploměrů vyšší třídy v současné době za standard. Uživatel ale nesmí zaměňovat technickou přesnost přístroje s přesností měření. Teploty lidského těla, jak jsou zde popsány, závisí na místě měření i na době a souvisí s fyziologickými příčinami a nemají nic společného s nesprávnou funkcí teploměru.

Kde je nejlepší měřit si teplotu?
Rektální měření - Nejspolehlivější hodnotu teploty lze získat vložením teploměru do konečníku (rektální měření). Toto měření je přesné a rozptyl naměřených hodnot bývá malý. Rozsah normálních teplot činí přibližně: 36,2–37,7 °C.

Vaginální měření - U žen lze při vaginálním měření zjistit teplotu, která je mírně snížená, v průměru o 0,1 až 0,3 °C ve srovnání s rektálním měřením, má však srovnatelnou stabilitu.

Ušní měření -Ušní teploměry měří teplotu ušního bubínku pomocí infračerveného senzoru. Špička teploměru se jednoduše umístí do ušního kanálku a výsledky se zobrazí během sekundy! Tato metoda, kromě toho, že je velmi pohodlná, je i spolehlivá, pokud je možné přesnost potvrdit klinicky. Dobře konstruované ušní teploměry dosahují velmi přesných výsledků bez velkého rozptylu naměřených hodnot. Pro získání spolehlivých hodnot u novorozenců a dětí je nutný optimalizovaný tvar špičky teploměru.

Ústní měření - Ústní měření se může provádět ve vnitřní oblasti tváře nebo pod jazykem. Obě měření dávají výsledky, které jsou přibližně o 0,3–0,8° C nižší než rektální teplota, měření pod jazykem bývá přesnější než ve vnitřní oblasti tváře.

Měření na čele - Teploměry používané na čele nabízejí nejméně rušivý, a proto i nejpohodlnější způsob měření tělesné teploty. Stačí teploměr položit na čelo pacienta a infračervené senzory detekují nejvyšší hodnotu, zatímco druhý senzor měří teplotu okolního vzduchu. Rozdíl těchto dvou hodnot se analyzuje a podle klinicky zjištěných rozdílů se určí tělesná teplota, která se následně zobrazí na displeji LCD.

Měření v podpaží - BV praxi klinicky využívané měření teploty na povrchu těla se provádí v podpaží (axilární měření) a v oblasti rozkroku. V obou případech se příslušná končetina přitiskne k tělu, takže se snižuje možný vliv okolní teploty na teploměr. Tento postup je však úspěšný jen do určité míry, nevýhodou pak je delší doba měření. U dospělých osob jsou výsledky získané axilárním měřením nižší než rektální měření přibližně o 0,5 až 1,5 °C! U malých dětí je tento rozdíl ve srovnání s rektální teplotou mnohem menší.

Co je při měření teploty důležité?
V zásadě je pravda, že zjištěná tělesná teplota je vždy závislá na místě měření. Navzdory všeobecné shodě tak neexistuje žádná jednoduchá normální teplota. Dále platí, že tělesná teplota zdravého člověka bude různá podle aktivity a času během dne. Při rektálním měření teploty může být večerní teplota z fyziologických důvodů běžně až o 0,5 °C vyšší. Tělesná teplota bývá obvykle vyšší po fyzické zátěži. Zhruba řečeno je třeba rozlišovat mezi vnitřní teplotou a povrchovou teplotou, přičemž povrchová teplota se měří na povrchu kůže a představuje teplotu ovlivněnou jak vnitřní teplotou, tak teplotou okolního prostředí. Vnitřní teplota se měří vložením teploměru do tělesné dutiny. Takto získaná teplota odpovídá teplotě sliznice.

Respirační onemocnění

Respirační onemocnění je léčebný termín, který zahrnuje patologické stavy ovlivňující orgány a tkáně, které umožňují výměnu plynu ve vyšších organismech a zahrnují stavy horních cest dýchacích, průdušnice, průdušky, průdušky, alveoly, pleury a pleurální dutinu a nervy a svaly dýchání. Respirační onemocnění se pohybuje od mírné a samo-omezující, jako je běžné nachlazení, až po život ohrožující entity, jako je bakteriální pneumonie, plicní embolie, akutní astma a rakovina plic.
Co se děje během dýchání?
Nadechneme se a vydechneme asi 20 tisíckrát za den. Při vdechování se hruď zdvihá a bránice poklesne, díky čemuž se v hrudníku vytvoří částečný podtlak. Díky tomuto podtlaku se dostane vdechovaný vzduch do horních a dolních cest dýchacích. Při vydechování se plíce a hrudník vrací do počáteční pozice a spotřebovaný vzduch je vytlačen z těla opět skrze dýchací cesty. Dýchání je přesně přizpůsobeno aktuálním metabolickým podmínkám, například závisí na tom, zda je tělo fyzicky v odpočinku, nebo je aktivní – toto zajišťuje tzv. dýchací centrum v mozku.

Co je rozedma plic?
Rozedma plic, trvalé rozšíření plicních sklípků, dochází při ní k praskání plicních sklípků. Všechny formy rozedmy se vyznačují potížemi s dýcháním.

Co je astma?
Astma se projevuje častým opakujícím se lapáním po dechu a sípavým dechem. Podobně jako u chronické bronchitidy dochází k zánětu průdušek a jejich blokování hlenem, současně dochází ke slepení jejich řasinek. Dýchací cesty také reagují na určité podněty svalovými křečemi, které bývají často způsobeny alergeny, například pyly či domácím prachem, někdy ale též stresem či znečištěným životním prostředím.

Co je bronchitida?
Při bronchitidě dochází k zánětu sliznice průdušek. Pokud tento stav přetrvává po delší dobu, označuje se jako chronická bronchitida. Trvalý kašel, obtíže při dýchání, nadbytečná tvorba hlenu a sputum patří mezi typické příznaky.

Jak lze dosáhnout úlevy u dýchacích poruch?
Určitou úlevu při dýchacích poruchách může často zajistit eliminace příčin alergické reakce, například vyhýbání se pylům a udržování domácnosti bez prachu. Také se velmi důrazně doporučuje nekouřit a vyhýbat se kuřákům.

Chcete vědět více?
Navštivte nás @